Historie sboru Horní Cerekev
Sbor Horní Cerekev (původně sbor Rohovka) byl založen v červenci roku 1942 ve vesnici vzdálené od Horní Cerekve několik kilometrů. Počátky působení adventistů sedmého dne na Pelhřimovsku ovšem sahají do dvacátých let minulého století, kdy byli pokřtěni první věřící v obcích Moraveč, Útěchovičky, Pacov a Hojovice.
Rodina Hronových a zvláštní příhoda (1920–1926)
Ve vesnici Rohovce, kde byl později založen sbor, žila rodina Hronova. Jan Hron byl obuvníkem a vlastnil několik políček, z nichž živil svou početnou rodinu. V roce 1920 poskytl přístřeší ruskému běženci, a ten mu za odměnu daroval Bibli. Této knize Hronovi nerozuměli a odložili ji. V roce 1926 se však stala v této rodině zvláštní příhoda. Ta byla popsána ve 3. čísle 11. ročníku časopisu „Stráž sionská“ na str. 30 pod titulkem „Kdo může být také poslem Božím“.
Záhadný host v Rohovce (1926)
V roce 1926 se ve vesnici Rohovka stala zvláštní příhoda, která vzbudila rozruch v širokém okolí. Tehdy, o svatodušních svátcích, přišel do vesnice zvláštní host, který vzbudil velkou pozornost místních obyvatel. Byl večer a cizinec hledal nocleh, vesničané se však báli přijmout ho pod svou střechu pro neobyčejné projevy, kterých byli svědky. Po desáté hodině večerní proto zaklepali na dveře domku rodiny Hronových, kteří byli známi svou pohostinností. Manželé Hronovi poskytli cizinci přístřeší. Ačkoliv bylo blátivé počasí, muž měl boty přehozené přes rameno a šel bos, jeho nohy však byly čisté. V jedné ruce nesl dvě tašky plné knih, přes druhou ruku měl přehozený svrchní kabát. Při chůzi po nerovné a mokré dlažbě ujišťoval svého hostitele, že dobře vidí a neupadne, přestože byla naprostá tma. Ve světnici, kam se nahrnuli i sousedé, se představil slovy: „Jsem Boží požehnání.“ Svou neobvyklou řečí upoutal všechny přítomné. Řekl jim, že není z tohoto světa, ale přišel na tuto zem kvůli záchraně duší. Vybízel své hostitele k nahlédnutí do knih, které měl, ale současně jim sděloval, že jim nebudou rozumět, protože jejich čas k tomu ještě nenastal, že však nastane. Oznámil jim, že má jiné tělo než zemský člověk. Když ho manželé Hronovi chtěli pohostit, sdělil jim, že nepotřebuje jíst, ale nabídnutý pokrm přijal a chléb jedl tím způsobem, že jej lámal. Vedl s rodinou a sousedy dlouhý rozhovor na náboženské téma, a když bylo již půl druhé v noci a Hronovi ho téměř přinutili, aby šel spát, oznámil jim, že nepotřebuje spát, a že dříve než vyjde slunce, musí odejít. V okamžiku byl svlečen a Hronovi jej zavedli do komůrky, která byla naproti světnici. Po krátké chvíli šel hostitel dveře komůrky zavřít, ale cizinec tam již nebyl. Jen teplé místo na lůžku po něm zůstalo a lístek papíru, na němž byla napsána slova požehnání.
Rozšíření církve (1929–1942)
Pověst o záhadné návštěvě se roznesla po širokém okolí. V roce 1929 se o této příhodě dozvěděl z osobního vyprávění jedné ženy z Pelhřimova českobudějovický kazatel Církve adventistů sedmého dne, bratr Konvalina, který rodinu Hronových navštívil a začal ji seznamovat s biblickým poselstvím. V roce 1931 byli manželé Jan a Marie Hronovi pokřtěni. V témže roce začal v Pelhřimově působit biblický pracovník Josef Londa a začaly se zde konat sobotní bohoslužby, které občas navštěvoval kazatel Karel Poledník.
Další události a vznik sboru (1934–1942)
Další události se vážou k vesnici Bělé, kde byli v letech 1934 a 1935 pokřtěni další čtyři věřící. S církví adventistů se setkali v důsledku osobního svědectví pelhřimovských manželů mladému Karlu Martínkovi, který se zajímal o biblické učení, a který posléze vyhledal rodinu Hronových. Shromáždění se v té době konala střídavě v Rohovce v bytě rodiny Hronových a v Pelhřimově.
V roce 1934 odešel z Pelhřimova Josef Londa; po něm zde jeden rok navštěvoval skupiny věřících v Rohovce a Hojovicích kolportér Josef Mika. V letech 1935 a 1936 sem dojížděl kazatel církve, bratr Teplý. V letech 1936 až 1938 působil na Pelhřimovsku kazatel Antonín Pražan. V následujícím válečném období, v letech 1938 až 1945, pracoval v oblasti biblický pracovník Karel Seitz, který bydlel v Táboře. V období let 1937 až 1942 byli pokřtěni další věřící.
Založení sboru za heydrichiády (1942)
V červenci 1942, v době heydrichiády, dala německá okupační správa církvi příkaz k oznámení osob odpovědných za jednotlivé sbory. V důsledku toho vedoucí církve oddělili skupinu věřících v Rohovce od skupiny na Táborsku a byl ustaven sbor Církve adventistů sedmého dne v Rohovce, který byl organizačně začleněn do Českého sdružení. Sbor, který takto vznikl, nebyl nikdy izolován od okolních skupin věřících, a stejně jako tomu bylo v minulosti, i nadále se konala společná setkání věřících z Pelhřimovska, Táborska a Telečska. V poválečné době spadala pod péči sboru i skupina ve vesnici Střížovice na Jindřichohradecku, kde se shromažďovalo asi dvanáct členů církve.
Poválečný vývoj a zákaz činnosti (1945–1956)
V průběhu válečných let navštěvovali sbor a sloužili kázáním a vysluhováním slavností památky večeře Páně kazatelé Ondřej Kimler, Jindřich Marcolla, Pavel Šurman, Jan Raška, František Šumbera a Josef Doubravský. Shromáždění se tehdy konala v bytech věřících, střídavě v Rohovce a v Horní Cerekvi. Do Horní Cerekve se v předválečném a válečném období přistěhovali někteří adventisté sedmého dne; někteří zde byli pro víru získáni. Od roku 1946 se sobotní shromáždění konala v Horní Cerekvi již pravidelně, řidčeji v Rohovce. V
poválečných letech navštěvovali sbor českobudějovičtí kazatelé Jan Raška a Ondřej Kimler. Posledně jmenovaný pak pečoval o sbor v letech 1948 až 1949. V letech 1949 až 1951 byl sbor v péči českobudějovického kazatele Jindřicha Marcolly a v letech 1951 až 1952 byl kazatelem sboru Jaroslav Klvánek z Jihlavy. Věřící se v té době shromažďovali v čítárně místní lidové knihovny v Horní Cerekvi.
2. října 1952 byla státem zakázána činnost Církve adventistů sedmého dne a byl zabaven její majetek. Sbor přišel o pozemek ve Smetanově ulici, kde věřící chtěli postavit modlitebnu; zabaven byl i stavební materiál, nové piano, nábytek a další vybavení. Pozemek se podařilo vykoupit zpět v následujícím roce, avšak soukromě. Navzdory zákazu činnosti církve se věřící i nadále shromažďovali k sobotním bohosluž-bám v soukromých bytech, tajně rozmnožovali tiskoviny a neustala ani laická pastorační péče o jednotlivé věřící. Dnem 18. září 1956 byla státním dekretem činnost církve povolena, nebyl jí ovšem navrácen zabavený majetek.
Obnova a stavba modlitebny (1956–1968)
Po povolení činnosti církve v roce 1956 sbor zakoupil velkou smontovatelnou chatu ze dřeva a z heraklitu. Chatu postavili členové sboru na původním pozemku církve ve Smetanově ulici a pod částí chaty zbudovali sklepení. Nově postavená modlitebna měla dvě části: vstupní chodbu a shromažďovací místnost. V této podobě modlitebna sloužila ke shromážděním od listopadu 1957 do roku 1968, kdy byla provedena její přístavba. Tehdy byl prodloužen shromažďovací sál.
Od roku 1956 do roku 1990, kdy byl sbor Telč převeden do Moravskoslezského sdružení církve, měly sbory Horní Cerekev a Telč společné kazatele. V období let 1956-1968 zde působili:
1956 – Ludvík Svrček,
1957 až 1961 – Bedřich Konečný (za současné péče jihlavského kazatele Josefa Kutého),
1961 až 1966 – Josef Cepl,
1966 až 1974 – Stanislav Novák
Stavba sborového domu a přestavba modlitebny, před obdobím společenských změn (1974–1989)
Od roku 1974 do roku 1983 byl kazatelem sboru Miroslav Kysilko. Po jeho příchodu byl na církevním pozemku ve Smetanově ulici postaven sborový dům. Na stavbě se podílel celý sbor, brigádami vypomáhali kazatelé z celého Českého sdružení. V roce 1977 se manželé Kysilkovi nastěhovali do nového bytu v přízemí domu, místnosti v prvním poschodí slouží sborovým účelům.
V letech 1979 až 1980 byla provedena přestavba modlitebny. Původní stavba ze dřeva a heraklitu byla nahrazena zdivem a přitom byl zvýšen strop. Otevření nové modlitebny proběhlo v červenci 1980.
V letech 1983 až 1986 byl kazatelem sboru Bohuslav Sabela, v letech 1986 až 1991 Dušan Kučera.
Současná doba (1990–dodnes)
Společenské změny, které nastaly v naší zemi po událostech na sklonku roku 1989, možnosti v práci církve na veřejnosti. Začala se konat pravidelná shromáždění v Jindřichově Hradci, v Pelhřimově a v Počátkách. První pobožnosti v Jindřichově Hradci v lednu 1990 se zúčastnilo 15 osob. Členové této skupiny se zde shromažďovali dvakrát měsíčně, a to do roku 1996, kdy zde byl založen samostatný sbor. V únoru 1990 se konalo také první shromáždění v Pelhřimově, zde se věřící setkávali jednou měsíčně. V roce 1993 byl se v Pelhřimově otevřen sborový dům Českobratrské církve evangelické v Růžové ulici a od té doby slouží prostory tamní modlitebny rovněž ke shromážděním Církve adventistů sedmého dne. Shromáždění se konala rovněž dvakrát měsíčně v Počátkách, a to ve farní místnosti Československé církve husitské při kapli sv. Anny. Tato shromáždění, jichž se účastnili členové bydlící v Počátkách, v Žirovnici a okolí, zde probíhala do roku 2021.
V období devadesátých let se konala také evangelizační setkání v Pelhřimově, v Horní Cerekvi, v Počátkách, v Žirovnici i na dalších místech, pracovat začaly Kluby zdraví v Pelhřimově, v Kamenici nad Lipou, v Pacově a v Humpolci. V Pelhřimově probíhala pravidelná setkání Klubu zdraví do roku 2015.
V letech 1991 až 1997 byl kazatelem sboru Benjamin Kraus. Manželé Krausovi se v roce 1992 od-stěhovali z Horní Cerekve do Jindřichova Hradce, kde ve svém domku zařídili malou modlitebnu, která sloužila k bohoslužbám.
V červenci 1992 uplynulo padesát let od založení sboru. Toto jubileum si sbor připomněl slavnost-ním shromážděním, které se konalo v sobotu 29. srpna 1992 v Kulturním domě v Horní Cerekvi. K datu 50. výročí založení měl sbor Horní Cerekev 60 členů.
V letech 1997 až 2001 byl kazatelem sboru Horní Cerekev Luděk Svrček.
V roce 2001 byl sbor Horní Cerekev převeden z Českého sdružení církve adventistů sedmého dne do Moravskoslezského sdružení. K datu 1. září 2001, kdy změna nastala, měl sbor 66 členů. Kazatelem sboru se stal jihlavský kazatel Karel Szkuta, který zde působil do roku 2007. V letech 2007 až 2021 byl kazatelem sborů Horní Cerekev, Jihlava a Telč Aleš Zástěra.
V letech 2018 až 2019 byla provedena přístavba a rekonstrukce modlitebny. Stavební práce zahrnovaly propojení budovy modlitebny se sborovým domem, výstavbu nového sociálního zařízení, místnosti pro matky s dětmi, vestibulu, vstupní terasy. Slavnostní pobožnost při příležitosti otevření nově rekonstruované modlitebny proběhla v sobotu 21. září 2019. V době konání stavebních prací se shromáždění konala ve sborovém domě. Na přístavbě se kromě placených odborníků značnou měrou podíleli členové sboru.
Na přístavbě se kromě placených odborníků značnou měrou podíleli členové sboru. Sbor provedl i některé odborné práce svépomocí, počínaje bagrováním základů a konče kartonáží stropů, zednic-kými pracemi na ostění, zhotovením dekoračních obložení, provedením dlažebních prací a dalším.
Průběh prací organizačně zajišťoval bratr Zdeněk Nadrchal starší, hrubou stavbu provedli pan Josef Machek a Jan Zeman v měsících červenec až říjen 2018.
Dne 21. srpna 2021 proběhlo v Jihlavě rozloučení s kazatelem sboru Alešem Zástěrou a přivítán byl současný kazatel sboru, René Bil.
V sobotu 16. října 2021 město Horní Cerekev pořádalo oslavy šestistého šedesátého výročí první dochované zmínky o zdejším místě. Při této příležitosti se konalo v blízkosti židovského hřbitova odhalení památníku k stému výročí založení ČSR. V průběhu oslavy přednesl své poselství také kazatel René Bil a do časové schránky byla vložena i informace o založení a existenci zdejšího sboru Církve adventistů sedmého dne a knížka zkušeností věřících z minulých dob.