Historie sboru

 

Sbor Horní Cerekev (původně sbor Rohovka), byl založen v červenci roku 1942 ve vesnici vzdálené od Horní Cerekve několik kilometrů. Počátky působení adventistů sedmého dne na Pelhřimovsku ovšem sahají do dvacátých let minulého století, kdy byli pokřtěni první věřící v obcích Moraveč, Útěchovičky, Pacov a Hojovice.

Ve vesnici Rohovce kde byl později založen sbor, žila rodina Hronova. Jan Hron byl obuvníkem a vlastnil několik políček, z nichž živil svou početnou rodinu. V roce 1920 poskytl přístřeší ruskému běženci a ten mu za odměnu daroval Bibli. této knize Hronovi nerozuměli a odložili ji. V roce 1926 se však stala v této rodině zvláštní příhoda. Ta byla popsána ve 3čísle 11.ročníku časopisu „Stráž sionská“ na str. 30 pod titulkem „Kdo může být také poslem Božím“

V roce 1926 se ve vesnici Rohovka stala zvláštní příhoda, která vzbudila rozruch v širokém okolí. Tehdy, o svatodušních svátcích, přišel do vesnice zvláštní host, který vzbudil velkou pozornost místních obyvatel. Byl večer a cizinec hledal nocleh, vesničané se však báli přijmout ho pod svou střechu pro neobyčejné projevy, kterých byli svědky. Po desáté hodině večerní proto zaklepali na dveře domku rodiny Hronových, kteří byli známi svou pohostinností. Manželé Hronovi poskytli cizinci přístřeší. Ačkoliv bylo blátivé počasí, muž měl boty přehozené přes rameno a šel bos, jeho nohy však byly čisté. V jedné ruce nesl dvě tašky plné knih, přes druhou ruku měl přehozený svrchní kabát.  Při chůzi po nerovné a mokré dlažbě ujišťoval svého hostitele, že dobře vidí a neupadne, přestože byla naprostá tma. Ve světnici, kam se nahrnuli i sousedé, se představil slovy: „Jsem Boží požehnání.“ Svou neobvyklou řečí upoutal všechny přítomné. Řekl jim, že není z tohoto světa, ale přišel na tuto zem kvůli záchraně duší. Vybízel své hostitele k nahlédnutí do knih, které měl, ale současně jim sděloval, že jim nebudou rozumět, protože jejich čas k tomu ještě nenastal, že však nastane. Oznámil jim, že má jiné tělo než zemský člověk. Když ho manželé Hronovi chtěli pohostit, sdělil jim, že nepotřebuje jíst, ale nabídnutý pokrm přijal a chléb jedl tím způsobem, že jej lámal. Vedl s rodinou a sousedy dlouhý rozhovor na náboženské téma, a když bylo již půl druhé v noci a Hronovi ho téměř přinutili, aby šel spát, oznámil jim, že nepotřebuje spát, a že dříve než vyjde slunce, musí odejít. V okamžiku byl svlečen a Hronovi jej zavedli do komůrky, která byla naproti světnici. Po krátké chvíli šel hostitel dveře komůrky zavřít, ale cizinec tam již nebyl. Jen teplé místo na lůžku po něm zůstalo a lístek papíru, na němž byla napsána slova požehnání.

Pověst o záhadné návštěvě se roznesla po širokém okolí. V roce 1929 se o této příhodě dozvěděl z osobního vyprávění jedné ženy z Pelhřimova českobudějovický kazatel Církve adventistů sedmého dne, bratr Konvalina, který rodinu Hronových navštívil a začal ji seznamovat s biblickým poselstvím. V roce 1931 byli manželé Jan a Marie Hronovi pokřtěni. V témže roce začal v Pelhřimově působit biblický pracovník Josef Londa a začaly se zde konat sobotní bohoslužby, které občas navštěvoval kazatel Karel Poledník.

 

            
Další události se vážou k vesnici Bělé, kde byli v letech 1934 a 1935 pokřtěni další čtyři věřící. S církví adventistů se setkali v důsledku osobního svědectví pelhřimovských manželů mladému Karlu Martínkovi, který se zajímal o biblické učení, a který posléze vyhledal rodinu Hronových. Shromáždění se v té době konala střídavě v Rohovce v bytě rodiny Hronových a v Pelhřimově.

V roce 1934 odešel z Pelhřimova Josef Londa, po něm zde jeden rok navštěvoval skupiny věřících v Rohovce a Hojovicích kolportér Josef Mika. V letech 1935 a 1936 sem dojížděl kazatel církve, bratr Teplý. V letech 1936 až 1938 působil na Pelhřimovsku kazatel Antonín Pražan. V následujícím válečném období, v letech 1938 až 1945, pracoval v oblasti biblický pracovník Karel Seitz, který bydlel v Táboře. V období let 1937 až 1942 byli pokřtěni další věřící.

            
V červenci 1942, v době heydrichiády, dala německá okupační správa církvi příkaz k oznámení osob odpovědných za jednotlivé sbory. V důsledku toho vedoucí církve oddělili skupinu věřících v Rohovce od skupiny na Táborsku a byl ustaven sbor Církve adventistů sedmého dne v Rohovce, který byl organizačně začleněn do Českého sdružení. Sbor, který takto vznikl, nebyl nikdy izolován od okolních skupin věřících a stejně jako tomu bylo v minulosti, i nadále se konala společná setkání věřících z Pelhřimovska, Táborska a Telečska. V poválečné době spadala pod péči sboru i skupina ve vesnici Střížovice na Jindřichohradecku, kde se shromažďovalo asi dvanáct členů církve.

V průběhu válečných let navštěvovali sbor a sloužili kázáním a vysluhováním slavností památky večeře Páně kazatelé Ondřej Kimler, Jindřich Marcolla, Pavel Šurman, Jan Raška, František Šumbera a Josef Doubravský. Shromáždění se tehdy konala v bytech věřících, střídavě v Rohovce a v Horní Cerekvi. Do Horní Cerekve se v předválečném a válečném období přistěhovali někteří adventisté sedmého dne, někteří zde byli pro víru získáni. Od roku 1946 se sobotní shromáždění konala v Horní Cerekvi již pravidelně, řidčeji v Rohovce. V poválečných letech navštěvovali sbor českobudějovičtí kazatelé, Jan Raška a Ondřej Kimler. Posledně jmenovaný pak pečoval o sbor v letech 1948 až 1949. V letech 1949 až 1951 byl sbor v péči českobudějovického kazatele Jindřicha Marcolly a v letech 1951 až 1952 byl kazatelem sboru Jaroslav Klvánek z Jihlavy. Věřící se v té době shromažďovali v čítárně místní lidové knihovny v Horní Cerekvi.

      
2. října 1952 byla státem zakázána činnost Církve adventistů sedmého dne a byl zabaven její majetek. Sbor přišel o pozemek ve Smetanově ulici, kde věřící chtěli postavit modlitebnu, zabaven byl i stavební materiál, nové piano, nábytek a další vybavení. Pozemek se podařilo vykoupit zpět v následujícím roce, avšak soukromě. Zákaz činnosti církve trval do roku 1956. Od té doby až do roku 1990 měly sbory Horní Cerekev a Telč společné kazatele. V Horní Cerekvi působili:

1956 – Ludvík Svrček,

1957 až 1961 – Bedřich Konečný, za současné péče jihlavského kazatele Josefa Kutého,

1961 až 1966 – Josef Cepl,

1966 až 1974 – Stanislav Novák,

1974 až 1983 – Miroslav Kysilko,

1983 až 1986 – Bohuslav Sabela,

1986 až 1991 – Dušan Kučera.

V roce 1956 zakoupil Josef Krupička v Ledči nad Sázavou pro sbor Horní Cerekev velkou smontovatelnou chatu ze dřeva a z heraklitu. Chata byla společným úsilím členů sboru postavena na původním pozemku církve ve Smetanově ulici a pod částí chaty bylo zbudováno sklepení. Nově postavená modlitebna měla dvě části: vstupní chodbu a shromažďovací místnost. V této podobě sloužila ke shromážděním až do roku 1968, kdy byla provedena její přístavba. Tehdy byl prodloužen shromažďovací sál.

             
Po příchodu kazatele Miroslava Kysilka byl na církevním pozemku ve Smetanově ulici postaven sborový dům. Na stavbě se podílel celý sbor, brigádami vypomáhali kazatelé z celého Českého sdružení. V roce 1977 se manželé Kysilkovi nastěhovali do nového bytu v přízemí domu, místnosti v prvním poschodí slouží sborovým účelům.

      
V letech 1979 až 1980 byla provedena přestavba modlitebny do současné podoby.

       

      
Společenské změny v roce 1990 přinesly větší možnosti v práci církve na veřejnosti. Začala se konat pravidelná shromáždění v Jindřichově Hradci, v Pelhřimově a v Počátkách. V období devadesátých let se konala také evangelizační setkání v Pelhřimově, v Horní Cerekvi, v Počátkách, v Žirovnici, i na dalších místech, pracovat začaly Kluby zdraví v Pelhřimově, v Kamenici nad Lipou, v Pacově a v Humpolci. V roce 1993 se v Pelhřimově konalo slavnostní otevření sborového domu Českobratrské církve evangelické v Růžové ulici. Od té doby slouží prostory tamní modlitebny rovněž ke konání shromáždění Církve adventistů sedmého dne. Pravidelná sobotní shromáždění v Počátkách se konají v objektu Československé církve husitské, v prostorách Sboru kněze Martina. Tato shromáždění navštěvují členové bydlící v Počátkách, v Žirovnici a v okolí.

      
V letech 1991 až 1997 byl kazatelem sboru Benjamin Kraus. V roce 1996 došlo k oddělení jindřichohradecké skupiny věřících od sboru Horní Cerekev a byl založen sbor v Jindřichově Hradci. V letech 1997 až 2001 byl kazatelem sboru Horní Cerekev Luděk Svrček.

V roce 2001 byl sbor Horní Cerekev převeden z Českého sdružení církve adventistů sedmého dne do sdružení Moravskoslezského. K datu 1. září 2001, kdy změna nastala, měl sbor 66 členů. Kazatelem sboru se stal jihlavský kazatel, Karel Szkuta. Od roku 2007 je kazatelem sborů Horní Cerekev, Jihlava a Telč Aleš Zástěra.